Historie Sokola
Sokol je označení pro český tělovýchovný spolek, za jehož zakladateli jsou považováni Miroslav Tyrš
(byl zvolen prvním starostou valné hromady) a Jindřich Fügner (byl zvolen prvním místostarostou pzději
náčelníkem). Oba zakladatelé od počátku tohoto tělovýchovného spolku propagovali jeho naprostou apolitičnost.
Jeho cílem měl být především fyzický a morální růst českého národa. Na vznik českého Sokola měli od počátku
značný vliv zastánci českého národního uvědomění.
Sokolskou brannost prezentoval i kroj: rudá garibaldovská košile, černohorská čepka bojovníků za svobodu nebo
kajda, která připomínala kožený kabátec polských kozáků. Na návrhu sokolského kroje se podílel především známý
český malíř Josef Mánes.
V roce 1882 byla odstartována tradice sokolských sletů první jubilejní slavností na Střeleckém ostrově v Praze.
Sokol má největší zásluhu na výstavbách závodních drah, sportovních hřišť a sokoloven téměř ve všech městech nebo
větších obcích.
Se vznikem Sokola byly také zakládány různé sportovní spolky a kluby, jejichž členy se stávali především sokolové.
Od založeného Českého olympijského výboru se zpočátku Sokol distancoval, ale v roce 1919 se stal nakonec jeho
členem. V roce 1924 získali sokolové dokonce devět medailí na olympijských hrách v Paříži (první zlatou olympijskou
medaili za šplh na laně bez přírazu získal Bedřich Šupčík). Mezi známé členy Sokola petřil také Alois Hudec, který
se stal v roce 1936 vítězem v gymnastice na OH v Berlíně.
Pro svůj cíl v podobě morálního růstu českého národa byl Sokol rozpuštěn poprvé v roce 1941 Reinhardem Heydrichem a
podruhé v roce 1956 ÚV KSČ. Ke znovuzaložení Sokola mohlo dojít až v roce 1990 po pádu komunismu a o několik let
později byla založena mezinárodní nevládní organizace Světový svaz sokolstva.
V dnešní době je Česká obec sokolská (ČOS) nejpočetnějším občanským sdružením, které se věnuje nejen sportu, ale také
kulturní a vlastenecké činnosti.
Základními organizačními jednotkami ČOS jsou tělocvičné jednoty, sdružené do 42 sokolských žup.